Kdo jsem
2. den Neera detox kúry
O dnešku pouze ve zkratce. Dokončuji druhý den a nemůžu se popravdě dočkat, až si dám zítra večer po poslední sklenici Neery něco normálního k jídlu. Sice to vidím pro začátek jen na přesnídávku a možná kousek ovoce, aby mi žaludek nějak zvlášť nenadával za rychlý přísun jídla, ale i tak se těším.
Ráno jsem opět spolykala gel z psyllia, osladila jsem ho trochou Neera sirupu, ale mám
1. den Neera detox kúry
o tady. Má třídenní detoxikační kúra od které si slibuji znovu nakopnutí metabolismu a zažívání. Nevěřím, že mi tři dny pomohou s odplavením zbytků po prášcích, k tomu je určena delší kúra, která mi vzhledem k mé nízké váze ani není doporučována. Nicméně i po pouhých třech dnech se může změnit mnohé, alespoň to tvrdí zkušenosti jiných i rozbor Neera kúry. Po téměř dvou měsících, ve kterých jsem se skutečně snažila hodit nějaké to kilo nahoru a absolutně bez výsledku, jsem začala hledat příčinu tohoto problému jinde. Jak je možné, že při pravidelné a docela dost bohaté stravě nepřibírám na zdravou váhu? Můj sen přibrat do prázdnin alespoň tři kila se rychle rozplynul, když váha každý týden ukáže na chlup stejné číslo. Někdy o 100g víc, někdy o 200g víc, ale bývá to i horší, třeba o 100g naopak míň. Je možné, že moje tělo zlenivělo za dobu, co jsem příjem jídla dost omezila a teď, když je najednou všeho dostatek a někdy jsem spíše přecpaná, neví, co si s tou horou jídla počít? Je možné, že to ovlivňuje vysazení antikoncepce? To všechno mě napadlo a dle mého je to docela dost možné...Už se začíná rýsovat světlo na konci tunelu
V prvé řadě bych chtěla poděkovat za povzbuzující komentáře, které mi udělaly radost :). Neukázala jsem se tu více jak měsíc, jelikož celý květen a následně i 
polovina června byly skutečně měsíce "výživné" na změny. A snad pozitivní změny.
Můj život nabral poněkud jiný spád, respektive začala jsem třást tou starou osobou ve mně, abych jí konečně vzbudila z letargie a začala se sebou něco dělat. A začaly se dít věci...
Anu, mou věrnou společnici, která mi nezapomněla nikdy připomenout, že moje tělo ještě není dokonalé a ať padám cvičit, jsem postupně vyhnala až za práh své mysli a aktuálně jsem ve fázi, kdy mi stačí zabouchnout dveře. Je to super, bez prášků se cítím už teď po dvou měsících duševně lehčí. Pravidelný přísun jídla bez zbytečného vážení a počítání kalorií se mi daří udržovat vcelku obstojně, možná proto, že jsem svůj negativní pohled na všechno, co by mohlo obsahovat víc jak 100kcal, přeměnila pozvolna na pozitivní. V kuchyňské váze se jako zázrakem vybily baterie, což byl taky poslední den, co jsem něco vážila. Od té doby leží váha mrtvá kdesi zastrčená a já si s klidným srdcem házím do kastrolu/na talíř všechno, na co mám chuť (mnohdy to dopadá tak, že snídám naprosto plný talíř ovesné kaše s ovocem a haldou ořechů a nejsem schopna to ani dojíst :D ). Navzdory tomu, že snídám za dva, svačím dvakrát denně, obědvám i večeřím (často také porce pro dva) a už mě tolik nebolí u srdce dát si sem tam zmrzku nebo sušenku, váha stále stojí. Zamrzla jsem na 45,2 kg a ať dělám, co dělám, nehýbe se. Začala jsem si dokonce do své ranní kaše i přihazovat lžíci čistého proteinu od přítele..
Můj boj: Aneb jak to začalo (2)
Až teprve před dvěma měsíci, kdy se všechno vystupňovalo do dosti nesnesitelných psychických stavů, mě napadlo zajít za svou gynekoložkou kvůli antikoncepci. Nedovedla jsem si vysvětlit svou totální psychickou rozervanost jinak, než jako kolísání hladiny hormonů. Svěřila jsem se jí, že už dost dlouho trpím depresemi a mám pocit,
Můj boj: Aneb jak to začalo (1)
Ještě před dvěma lety jsem byla naprosto normální dívka. Taková, která vás sice překvapila tím, že je vegetariánka, rockerka a milovnice instantních pálivých polévek a zatvrzelá ochránkyně zvířat, ale jinak vcelku obyčejná holka. Dokázala jsem lidi kolem sebe pobavit, dělat